Syn a malování

Každý člověk má úplně jinou zábavu, někoho třeba baví chodit na diskotéku a tancovat někoho ale zase baví takové pasivní zábavy, jako je například četba knih anebo sledování televize. Nicméně bych ale doporučovala, aby každý člověk si vždycky našel takovou zábavu, která ho bude bavit a o kterou budete mít zájem. Rozhodně nedoporučuji, abyste někoho nutili do něčeho, o co nebude mít zájem, to potom nemá absolutně žádnou logiku. Nemá to potom vůbec žádnou cenu. Myslím si, že hodně lidí, kteří si myslí, že když budou nuceni k zábavy, že je to potom chytne, tohle není vůbec žádná pravda.

Znám to taky z vlastní zkušenosti, z takové zkušenosti, kdy jsem dříve nutila syna, aby hrál tenis, protože jsem ho hrála. A chtěla jsem, aby i syn poznal, že je to velice zábavné. Bohužel syn stále tohle nechtěl hrát a také mu to ani nešlo. Je logické, že když dítě budete do něčeho nutit a dítě k tomu bude mít odpor a nebude to chtít dělat, tak samozřejmě, že se mu v tom nebude vůbec dařit. Jistě některé výjimky samozřejmě jsou, ale myslím si, že jsou to opravdu minimální procenta, proto jsem synovi po několika měsících řekla, že se mu omlouvám a že jestli tenis hrát nechce, že nemusí.

Syn se mi chtěl zavděčit, a ještě měsíc anebo několik měsíců to zkoušel, ale potom raději přešel na svoje oblíbené malování. I tohle je zábava. Každé dítě si vybere takovou zábavu, kterou chce. Navíc synovi teprve bylo sedm let, a tak mě mrzí, že jsem ho nutila hrát do tenisu. Akorát mě mrzí, že to vzdal, protože on byl v tenisu opravdu hodně šikovný. Ale jenom, ze začátku později, když už zjistil, že je do toho nucený, tak už to zanedbával a vůbec ho to nebavilo. A když ho to nebaví, tak potom také toho moc neuměl a spíše to flákal. Takže jsem si řekla, že nemá cenu platit kurz tenisu. Nějakého soukromého tenisového trenéra, proto jsem řekla, ať se syn dělá to, co chce. Vybral si školu umění, chodí tam na malování a syn říká, že lépe si vybrat nemohl. Že malování ho opravdu hodně baví a mě to těší.